Dřevo v této plastice promlouvá samo za sebe. Zvlněná kresba a vypálené linie připomínají letokruhy – tichou kroniku let, která skrze plamen a řez ožívá v nové formě.
 
Výrazná silueta, jejíž tvar evokuje oheň, vlnu nebo plamen, je zakončena dutým středem – prázdným prostorem, který zve k nahlédnutí i zamyšlení. Celek působí jako symbol cykličnosti, rovnováhy a propojení člověka s přírodou.
 
I zde zůstává surovost dřeva zachována – je přítomná v každém zářezu i opálení.